AHOJ, JSEM TEREZ A JSEM NEJSTARŠÍ DCERA
Věčnej workoholik, perfekcionista, rodinnej terapeut, šprt, expert na zvládání rodinných krizí, a taky ta "nebuď takovej chlap," holka.
Holka, která měla pocit, že vždycky musí všechno zvládnout sama, že říct si o pomoc by znamenalo totálně selhat a taky holka s hlavou plnou nápadů, kterou vždycky srazil na kolena vnitřní kritik s větou: "Nejsi dost." Holka s obrovskýma nárokama na sebe sama a pocitem, že jí ujíždí vlak.
Holka, která si celou dobu myslela, že je s ní něco špatně a tak nějak si nerozuměla. Všechno se změnilo ve chvíli, kdy jsem přečetla první anglický článek o Syndromu nejstarší dcery. Byl to šok. Četla jsem o sobě a nechápala jsem, co se děje. Všechno zapadlo jako puzzlíky a najednou jsem v tom nebyla sama.
V Česku o Syndromu nejstarší dcery byly asi tak 3 internetový články, jinak nic, v tu chvíli jsem věděla, že chci tenhle "AHA moment" a hlavně cestu ven sdílet se všemi ženami, které se v tom vidí.
MŮJ PŘÍBĚH
Jsem vystudovaná speciální pedagožka a mentální koučka (a dalších asi tak 150 lidí v jednom, hellou multipotencialito 👋) vždycky jsem měla velmi blízko k psychologii, výchově a vzdělávání, ale nějak uvnitř sebe jsem cítila, že se do systému nehodím a tak jsem do něj nikdy nenastoupila. Místo toho jsem vždy pracovala s lidmi a posouvala je, ať už jako výživář, markeťák nebo kouč. Ale vždy cestou, která mi dávala smysl, poskytovala mi dost prostoru pro individuální a moderní přístup a nedržela mi svázané ruce.
Jsem velkej fanoušek seberozvoje (dnes už ho vnímám více jako spolurozvoj), zdravého životního stylu a čehokoliv, co souvisí s chápáním našeho jednání. Už na vejšce jsem psala o Sourozeneckých konstelacích, aniž bych tušila, že se k tomu jednou takhle naplno vrátím. Osud asi. 😀
Ačkoliv svojí rodinu miluju, tak jsem si z ní odnesla spoustu vzorců, které mě v dospělosti dost dohnaly, perfekcionismus, extrémní tlak na výkon, neschopnost odpočívat, overthinking, přebírání zodpovědnosti za lidi kolem mě i tendenci k přebírání mužských rolí.
V Syndromu nejstarší dcery jsem jednak velmi našla sama sebe, ale taky svoje poslání. Mým cílem je rozšířit povědomí o syndromu v českém prostředí, propojit nejstarší dcery a nabídnout jim podpůrnou komunitu.
Plánuju spoustu aktivit, které nejstarším dcerám (a nejen jim) pomůžou pochopit, kde se to celé vzalo a hlavně, co se s tím dá dělat. Vnímám, že dokážu propojit hlubokou empatii s odbornou znalostí nejen vývojové psychologie, ale i dalších souvisejících oborů. Díky, že jste tady a moc se těším na všechny naše společné chvíle! 🤍
Nejstarší dcera nejstarším dcerám.